Z malebného Slovácka

Folklór a lidové tradice
Slovácko je bohaté na lidové kroje, zvyky a obyčeje, lidové písně, hudbu a slovesnost. V národopisných oblastech - Horňácku, Dolňácku, Podluží, Moravských Kopanicích i v Luhačovickém Zálesí - se dodnes udržují rázovité tradice a zvyky.
Krásu krojů, množství kvalitních lidových muzik, zpěváků a tanečníků je možné obdivovat na folklorních slavnostech, z nichž mnohé mají mezinárodní proslulost, ale také o svátcích, lidových i církevních slavnostech, tvořících součást pravidelného rytmu čtyř ročních období. K nejveselejším slavnostem na přelomu měsíce února a března patří fašank - masopustní obchůzky tanečníků, muzikantů a masek. Vidět je můžete například v Kyjově nebo ve Strání.

Štědrá večeře. O Štědrém večeru pokryje gazděna stůl plachtou. Na každý roh se stolu položí krajíc hcleba nebo aspoň pagáč, aby bylo na stole po celý rok hojnost chleba. Na plachtu doprostřed stolu položí trochu soli, hrstku žita, pšenice, ječmene, pohanky, čočky, fazole, hrachu, česnek, cibule, ořechy, jablka, natvrdo vařená vejce, šípky oplatky a nízký hrnek s medem. Na to vše se položí velký koláč, jenž má uprostřed díru a na koláč postaví mísu s jídlem. Prvním chodem štědrovečerní večeře jsou oplatky s medem. Přitom namočí každý do hrnku s medem palec a udělá si znamení kříže na čele, na bradě, na prsou. Oplatky, v nichž je zavinut med, jedí Kopaničáři proto, aby byli v řeči tak sladcí jako med a každému příjemní a milí a dovedli se s každým "pekunko zhovárac". Potom následuje vařená sladká řepa (kvaka), kapusnica (zelná polévka), zatrepaná pohanková kaše se sušenými hřiby, omaštěný hrách, pohanková kaše na husto, krupice, púčky s medem, posypané mákem, pupáky (koláče) a sušené ovoce." (J. Hofer, Lidová tvorba, 1940)

Chození za děvčaty. Chlapci se s děvčaty scházeli večer na dědině, kde společně zpívali - chlapec pak často doprovázel domů děvče, o které stál. Zůstávali stát většinou před chalupou ve vchodu v žudře, až po roce známosti, chodil chlapec do domu. Podle místních zvyklostí obvykle chodili chlapci za galánkami ve středu, sobotu nebo jiné určené dny v týdnu. Neděli však vážný zájemce o děvče nesměl vynechat, říkalo se pak: Dyš neví o mně v nedělu, nestójím o něho ve všední deň. Děvče smělo přijít do domu svého chlapce až po svatbě.

Zbojníci chodili z tech Kopanic, z Vyškovca. Naši tatíček nebývali doma, chodívali do Rakús. My sme měli v okně navěšané pilky. A jak sme v noci učuli, že po dvoře nekdo chodí, maměnka otevřely okno a hrkaly pilkama a křičaly: Jane pocem, sú tu třé chlapé. Ale tatíček nebyli doma, a chlapi utékli. Ráno vedléj co bývali, měli branku a súsedom ukradli krávu. A my sme měli štyry krávy a nevzali nám nic, jak sa lekli. (F. Vyskočil, Blatnice, 1960)

Piješ jak hovado? Dva pocestní šli kolem strýčka, který seděl u sklepa a kouřil fajfku.

-"Tak co, chutná vínečko?"

-"Chutná!"

-"Dal byste nám okoštovat?"

-"A jak pijete: Jako lidi nebo jako hovada?"

-"Jako lidi, stařečku."

-"To vám nedám nic"

-"Jako hovada pijem"

-"Tož to vám dám. Hovado ví, kdy má dost, člověk ne!"

Na ztlustnutí je červené víno ze žlútkem. Pit dopoledňa a odpoledňa skledničku. Dva měsíce užívat, ale velice pravidelně a nesmí se vynechat. Účinek sa určitě dostaví. Ženy co chcú přibrat enom toto. (T.S., Derfle 1961)